Čtvrtek 11. října 20:30 – Velký sál kina Světozor                                 

Inteligentní a vzdělaná Naina (Rani Mukerji) touží pracovat jako učitelka, ale většina škol ji odmítá, protože se nedovede vyrovnat s jejím handicapem. Naina totiž trpí Tourettovým syndromem, který u ní vyvolává pohybové a zvukové tiky připomínající škytání. Nakonec překvapivě získá místo v prestižní škole, kterou sama absolvovala. Tam je jí ovšem svěřena třída problémových dětí z místního slumu, která je více než studijními úspěchy známá drzým a zlomyslným chováním. Navzdory skepticismu ostatních učitelů je ale Naina přesvědčená, že i v těchto dětech dřímá nadání, které je možné rozvinout. Film je volnou adaptací autobiografické knihy amerického učitele Brada Cohena.

2018 – 116 min – komedie, drama
jazyk: hindština
titulky: české, anglické
režie: Siddharth Malhotra
hrají: Rani Mukerji, Neeraj Kabi

Příběhy o lidech, kterým se podařilo překonat svá znevýhodnění a uspěli v oblasti, v níž by jim úspěch málokdo předpovídal, se těší velké oblibě. Zvláště, jde-li o příběhy, které se skutečně odehrály. Proto není divu, že si velkou pozornost získala autobiografická kniha úspěšného učitele a nyní také motivačního řečníka Brada Cohena, který v cestě za učitelskou kariérou musel najít způsob, jak se vyrovnat s hendikepem v podobě Tourretova syndromu.

Cohenova kniha už byla jednou adaptována do pozitivně hodnoceného televizního filmu vysílaného americkou společností CBS, nicméně pro filmová plátna ji zpracovalo až přední indické studio Yash Raj Films. Tvůrcům nešlo o věrné zachycení životní a profesní dráhy skutečného Cohena, pouze se inspirovali těmi nejdůležitějšími momenty jeho života. Řada věcí se přizpůsobila indickým reáliím a další změny byly učiněny z dramatických důvodů. Film však ctí Cohenovo někdejší přání neprezentovat Tourettův syndrom příliš přehnaně a senzacionalisticky.

Oproti americké verzi se indická adaptace liší v několika ohledech. Jednak vyššími produkčními hodnotami a bohatším filmovým stylem, dále však také změnou protagonisty z muže na ženu a doplněním sociálně-kritické roviny. Děti, o které se indická učitelka Naina musí starat, netrpí totiž jen individuálními problémy, ale jsou plošně znevýhodněné chudými poměry, v nichž vyrůstají – krom chození do školy musí také pracovat, rodiče jejich studiu věnují málo pozornosti a spolužáci i někteří učitelé jsou vůči nim přezíraví.

Pod vedením režiséra Siddhartha Malhotry, pro nějž je Hichki po dramatické komedii We Are Family (2010) teprve druhým tvůrčím počinem, se film vydal jakousi střední cestou mezi sociálním realismem, který usiluje o autentické a nepřikrášlené zobrazení společenských problémů a typickým bollywoodským idealismem, jenž se vyznačuje optimistickým přístupem a snahou předkládat divákům názorné morální poučení.