Psát pozvánku na 12. ročník nějaké akce je hodně nevděčná práce. Výročí to je nekulaté, takže nevhodné k bilancování, neřkuli k vytýčení dalších závazků a met. Po tolika letech už jsme na dané téma napsali snad všechno, co nás kdy napadlo, a máme pocit, že všichni už všechno vědí, ale zároveň ještě nemáme v portfoliu všechny ty úspěchy, o kterých od počátku sníme a rádi bychom se jimi pochlubili (ach, kdy už konečně slaní Shah Rukh Khan z helikoptéry doprostřed Václavského náměstí).
Zároveň se nám nechtělo naříkat a popisovat každoroční boj o to, aby se další ročník vůbec uskutečnil, neboť ceny práv za filmy stoupají závratným tempem, ale stejně jako v několika posledních letech nemáme žádnou podporu ani od státu, ani od města, jehož kulturní život se snažíme zpestřit a okořenit. Brouzdání po webech podobných festivalů ve Stuttgartu, Haagu nebo Oslu nám ovšem do budoucna dává naději, že přijdou i lepší časy a nebudeme odkázáni jen na náš elán a nadšení pro věc. Tak o čem tedy psát?
Zachránilo nás letošní téma. Když jsme zjistili, že se většina filmů, které jsme tento rok vybrali, nějak týká života dětí v Indii, nazvali jsme ho Děti z Bollywoodu. Pak jsme uspořádali konkurs na vizuál, ve kterém jednomyslně zvítězil propracovaný návrh Vojty Šedy a ten nás navíc ponoukl k tomu, abychom nechali vytvořit animovanou znělku. O to se postaraly animátorky Kateřina Karhánková a Alexandra Hetmerová – posuďte sami, jak se jim to povedlo.
Filmů, které se tak či onak dotýkají tématu dětství, je opravdu dost. Ať už jde o nešťastnou lásku chlapce z nejnižší kasty (Fandry), trauma z dětství, které mladého muže nasměruje na dráhu zločinu (Dhoom 3), pátrání po gangsterech, kteří unášejí nezletilé dívky a nutí je k prostituci (Mardaani) nebo dojemný příběh dislektického chlapečka a jeho empatického učitele (Taare Zameen Par). Z těch ostatních bychom rádi upozornili na dva filmy pákistánské provenience (Utíkej o život a Pákistánec Ramchand) a dokumentární kolekci filmů z bombajského queer festivalu Kashish. Zajímavé může být též srovnání osudů dvou filmařů, kteří – každý z jiných pohnutek – přijeli zkusit štěstí do Indie ve 40. letech. Zatímco pražský německý Žid Willy Haas uprchl do Bombaje před Hitlerem a my promítneme jediný jeho dochovaný film Prem Nagar (uvozený přednáškou a četbou z jeho vzpomínek), Ellis R. Dungan se narodil v Ohiu a do Tamil Nadu se vypravil spíše ze zvědavosti a s touhou pomoci indické kinematografii mnoha technickými vylepšeními. Jeho osudy zmapoval v dokumentu Američan v Madrásu náš dlouholetý spolupracovník a kurátor dokumentární sekce Karan Bali.
Doufáme, že si každý vybere film podle svého gusta, pobaví se na Bollywood Mele v předsálí kina, ochutná nějakou indickou dobrotu a protancuje s námi noc až do rána na sobotní party. Zachovejte nám přízeň a užijte si svůj festival do sytosti.
Těšíme se na vás.