Z příběhu o mimozemšťanovi s odstátýma ušima, který se po potížích, jimž je vystaven při výsadku na Zemi, rozhodne hledat pomoc u samotného Boha, se stal dosud nejvýdělečnějším indickým filmem všech dob. Kromě množství humoru a obvyklých atrakcí bollywoodské produkce nabízí PK i satirický pohled na organizované náboženství a náboženské předsudky.
2014 – 153 min – komedie, drama, romantika
jazyk: hindština, angličtina – titulky: české, anglické
režie: Rajkumar Hirani
hrají: Aamir Khan, Anushka Sharma, Sanjay Dutt, Sushant Singh Rajput
Tak jako předchozí filmy mimořádně úspěšného režiséra Rajkumara Hirana je i P.K. založen na kombinaci progresivního poselství a konzervativní formy. Na rozdíl od mnoha jiných indických tvůrců nehledá Hirani stylistickou inspiraci v Hollywoodu, ale snaží se vytěžit maximum z klasického modelu bollywoodského masala filmu, jehož základní principy se ustálily již na konci 60. let. P.K. tak pracuje s poetikou, pro níž je charakteristická určitá míra naivity, didaktického poučování a jednoduchého fyzického humoru. Zároveň je však důmyslně vystavěný a v maximální možné míře působivý.
Ústřední postavou je mimozemšťan Peekay (Aamir Khan), který je vysazený v indickém Rádžasthánu, aby tam mohl studovat pozemskou kulturu. Je však brzy okraden o zařízení, kterým přivolává svou vesmírnou loď a stává se tak trosečníkem. Všimne si ovšem, že pozemšťané dovedou komunikovat s všemocným stvořitelem vesmíru, kterému říkají Bůh, a rozhodne se, že právě u něj vyhledá pomoc ve své nelehké situaci. Místo s Bohem se však Peekay potká s televizní reportérkou Jaggu (Anushka Sharma), která má s návštěvníkem z vesmíru vlastní plány…
Motiv „cizince v cizí zemi“, jenž se snaží pochopit logiku sociálních a náboženských mechanismů, které si lidé odvykli zpochybňovat, neboť je považují za samozřejmé, Hirani vtipně využívá k otevřené kritice principů organizovaného náboženství, aniž by ovšem útočil na samotnou víru v Boha. Krom hinduismu, nejrozšířenějšího náboženství v Indii, si přitom bere na paškál i jiné víry (včetně křesťanství a islámu) a vypořádává se i s citlivým tématem náboženské nesnášenlivosti, která v multikonfesním a multikulturním prostředí indického subkontinentu patří k významným společenským a politickým tématům.
Západním divákům, kteří jsou zvyklí na ostrou a nekompromisní kritiku náboženství z úst takzvaných nových ateistů, může P.K. připadat až příliš mírný a smířlivý (film sám si tento přístup v jedné ze scén otevřeně obhajuje), v indickém kontextu ovšem představuje poměrně odvážné dílo. Není tedy divu, že se dočkal chvály třeba od exilové bangladéšské spisovatelky Taslimy Nasreen či pákistánsko-kanadského ateistického aktivisty Ali A. Rizviho, kteří jej považují za triumf svobody slova. P.K. však slavil úspěch i u běžných diváků, kteří se do kina přišli především bavit a vyšplhal se díky nim na pozici nejvýdělečnějšího indického filmu v dosavadní historii.
Autor: Miroslav Libicher
Trailer k P.K. s anglickými titulky.
